Lenivě deštivý den poskytuje mnohé radosti. Člověk nemusí nikam spěchat, rychle vstávat či se chystat na cestu do práce. Umožňuje mu to zpomalit do vlastního tempa, které si vlhké ráno vyžaduje. Jako pomalý lenochod se ploužit tmou i světlem a vnímat jen krásy, které se kolem objevují. Procházkovým krokem se došourat až na konec cesty, vrátit se zpět a zase se vrhnout do vlastního letargického nicnedělání. Ano, i tohle je někdy potřeba. Odpočívat, nic nedělat, bavit se jen tím, co právě tělo a mysl potřebují. Nespěchat, nepřešlapovat nervózně u dveří a nečekat, až zase bude čas. Dnes je právě ten den, kdy je čas na všechno a na nic. Jen na nás je, co se rozhodneme uskutečnit.
Všchno nebo nic, běží, kdo má víc!
Žádné komentáře:
Okomentovat