Lehká netrpělivost v těle, zda stihneme vše včas. Kolik nám toho ještě zbývá a jak málo času je před námi. Kéž bychom jej měli více, abychom se mohli věnovat danému s hlubším náhledem. Na druhou stranu, co se času týká, buďme rádi, že jej nemáme víc. Až se budeme blížit ke sklonku naši dnů, budeme mít co dělat s vyúčtováním toho času, který nám byl vyměřen. A teď si jen představme, kdybychom museli rekapitulovat dvojnásobný počet. Proto zde neplatí žádné výmluvy, času máme přesně tolik, kolik jej k určenému úkolu potřebujeme. Ani víc, ani míň, prostě jen tolik, kolik je správné. A tak se vracíme k podstatě, že se musíme naučit si čas správně rozdělit. Nechtějme jej víc, spíše pracujme na efektivním přístupu k času, jeho hodnotě a vnitřním významu pro nás samotné i pro naše okolí. Neb čas se nám každému krátí a jen ten, kdo čas ztratí, bude litovat. Kdo ztratí svůj čas, ztrácí důležitou součást sebe sama. Snad proto platí, neztrácejme čas, ani svůj klid, jen tak nalezneme cestu do svého života...
Chtějme být dokonalými v čase, neproviňujme se proti životu!
Žádné komentáře:
Okomentovat