Nebojme se chvil, které jistě přijdou, neb nikdo z nás není nesmrtelný. Tělo je pomíjivé, vzniká a vyvíjí se, aby nakonec zaniklo. V průběhu svého života dává život dalším, přemýšlí a produkuje názory i myšlenky. S tělem roste duše, která je vkládána do životů následovníků. Není třeba se bát toho, že naše tělo zanikne, protože duše zůstává. V nezkalené, zocelené, umírněné a myšlenkově naplněné podobě. Je tady stále, žije s těmi, které zanecháváme tomuto světu a zůstává všude tam, kde tělo pobývalo. Mnohem větší strach bychom měli mít z toho, že se ocitneme na tomto světě v situacích, které zahubí nejen naše tělo, ale i duši. V momentech, kdy váháme nad morálním dosahem našich rozhodnutí, kdy spěcháme a nemáme čas se zastavit a posečkat, kdy soudíme, aniž bychom znali podstatu, kdy vítězí peníze, marnotratnost a ješitnost, pomalu ztrácíme naši duši. Upisujeme se černému svědomí a to z nás pomalu vysává naši energii i chuť žít. Nedejme se, bojujme, obklopujme se radostnou energií, propojme se s energií vyššího já a posilujme tím svou duši i tělo. Jen tak přečkáme a skonem zůstaneme tam, kde jsme zvyklí!
Nezpronevěřuj se sobě, neboť krása je jev v tobě...
Žádné komentáře:
Okomentovat