Není tomu tak dávno, co jsme my sami byli na počátku našeho společného života. Plní lásky, romantických představ a snů, které jsme si chtěli splnit. Být těmi, kterými jsme chtěli a žít tak, jak se má. Uběhlo pár let, přibylo nemálo vrásek, láska se prohloubila a romantika je už jen v některých představách. Snad proto s nadějí hledíme do budoucnosti našich dětí, které jsou na onom pomyslném počátku. Začínají rozepínat křídla, připravují se ke skoku a za několik mál minut poletí. My zůstaneme pevně nohama na zemi, se zakloněnou hlavou k nebesům budeme držet palce, aby každé mávnutí křídly bylo radostné a bezbolestné. Budeme přístavem bezpečí, radosti a lásky, kde může spočinout každé unavené srdce a zklamaná duše. Budeme tu jeden pro druhého a ono jasné předsevzetí naplníne skutky i činy. Budem žít, věřit a těšit se z toho, co přinesou další dny, hodiny a roky...
Neboj se dalších dní, nejsou ty poslední!
Žádné komentáře:
Okomentovat