Od samotného rána mám smutný pocit na duši. Vím, že jedno příjemné období končí a vůbec se mi nechce začít myslet na přicházející čas. Nejraději bych se uzavřela do léta, klidu, bezstarostnosti, pohody, horského povětří a zdolaných vrcholů. Neche se mi vrátit do běžné rutiny městského žití. Nejraději bych vrátila čas na začátek, abych si mohla ještě více vychutnat každičkou minutu strávenou se svými kluky! Abychom zase prožívali naše malé rodinné souznění a harmonii...Vím, že to nejde a čas zastavit neumím, proto jsem moc ráda, že mám všechny své vzpomínky. Ty mě ochrání před stereotypem a unylostí dnů, ty mě vždy vrátí tam, kam budu potřebovat! A když bude nejhůř, tak mám ještě ty své dva chlapíky, kteří mě potěší, pohladí i rozveselí.
Tak smutek pryč a hurá k dalším zážitkům....
Žádné komentáře:
Okomentovat