Tak bych chtěla roztáhnout křídla a letět. Odrazit se od země, plachtit vzduchem a být volná. Létat neumím, křídla nemám a kdybych je náhodu měla, tak mi je určitě přistřihnout. T se přeci snílkům dělá. Berou se jim jejich sny, jejich radost a touha něco dělat. Proč se to děje? Proč lidé nemají rádi bezstarostné, lehké a milé snění? Proč jsme většinou nudnými realisty, či nutnými pesimisty? Proč nedokážeme pomyslně uzavřít to dospělé v nás a propustit dětskou naivitu? Asi proto, že bychom byli svému okolí směšní. Možná proto, že tušíme co očekává dospělý svět. Možná i neschopnost zastavit se a snít. Já ale nechci být pořád a pouze nohama na zemi! Já chci snít, chci být a chci žít! Mě křídla nepřistřihnou, já si je roztáhnu a poletím. Kam? To se ještě uvidí, ale jistě do snového světa, naděje a lásky...
Široké rozhledy a pevná křídla pro všechny, kteří chtěji!
Žádné komentáře:
Okomentovat