Nezrale zralá, stále bych se jen ptala? Co je to se světem? Co je to s námi? Proč se to mění? A proč nemám tušení, jak to bude dál? Člově by měl přeci v určitém věku, vědět, co bude dál a co už je jen k vzteku. Stojí tu před sebou a nemám dnes tuchy, jak si jen udělat pro sebe život jednoduchý. Pořád se potýkám se složitostí skutečností a přitom prý je to hračka, dosáhnout, udělat, dokončit tyhlety starosti. Nechápu občas jak fungují obecné věci a přitom bych chtěla od všeho utéci. Nemůžu, nechci, nehodlám vzdávat, to co je složité, neb je to pro život můj, náš velmi důležité. Zvládnout, překonat, dokončit překážky, je jako dokonat velké obtíže ve stavu beztíže. Vím, že to zvládneme, vím, že to dáme, i když teď občas síly nemáme! Ještě pár chvilek, ještě pár chvil, najděme v sobě kousíček sil...
Někdy se život obrací nohama vzhůru, aby nám ukázal, čeho máme v životě fůru!
Žádné komentáře:
Okomentovat