Hra je v plném proudu a zpátky nelze jít. Jediný směr, který je možný, je ten, který vede vpřed. Nelze tápat, nebo hledat, teď už je vše naprosto jasné. Mysl, srdce i duše se vzájemně propojily a můj život nabírá zcela jiných rozměrů. Musím zvládnout cestu, která není úplně jednoduchá a znamená ještě mnohé výzvy, které budu muset přijmout. Vím, že dostat se do aktuálního stavu věcí chtělo hodně síly, odvahy i podpory mých nejbližších, občas i zatnutí zubů, nehtů a zarytého mlčení. Díky tomu se mi podařilo prosadit to, co už je a posunout věci tam, kde jsou. Každodenním učením se a snahou nezvdat nerovný boj s těžkostmi se otevřely nové příležitosti, které praví. To nejtěžší máš za sebou, teď už bude líp! Chci tomu věřit a přeji nám to, abychom opravdu měli před sebou už jen drobnosti a jen samé prkotiny...
Nechat se vést, občas něco snést!
Žádné komentáře:
Okomentovat