Vrtící ocásek, huňatý kožíšek, vyplazený jazýček, kouzelný čumáček. Kratičké nožičky a kolem malé chlupaťoučké kuličky... Kdepak jsme se to ocitli? Je to ráj na Zemi, nebo snad konečně povolily ledy a já si budu moci splnit svůj největší životní sen? To ještě netuším, ale vzdálené štěkání a povědomý psí pach mi napovídá, že dneska se asi budou dít věci, o kterých ještě nic netuším a překvapení se zatím vydařilo. Jsem vnitřně napnutá jako gumová tkanička, třesu se a těším jako malé dítě těsně před vánočními svátky. Tak už, už to bude? Už se otevřou tak vrátka a já je uvidím? No tak už mě tak pusťte, už to déle nevydržím... povídat si můžete potom, nebo si povídejte, ale klidně beze mě. Já už se půjdu mazlit, ňuchat, ňufat a hladit ta malá stvořeníčka, která tak krásně štěkají za vrátky! Teď jsem jako ten chtivý vlk, který loudí za vraty a chce se dostat do komůrky na kůzlátky, jen já vím, že žádnému ze štěňátek neublížím. Snad si dneska jedno, dvě, tři... odnesu domů a moje spokojenost bude úplně na nejvyšší úrovni!
Haf, haf, haf, jsem z toho pěkně paf!
Žádné komentáře:
Okomentovat