Hektický den a šílené tempo, že jeden neví, kde mu hlava stojí. Říkám si, že ještě jeden takový den a já si snad nechám narůst další hlavu i ruce. Možná si pořídím i nový poznámkový blok, abych si mohla do něj zaznamenávat všechny důležité informace, které potřebuji vyřídit, uskutečnit, kam zavolat, co udělat a kam zajít, aby v rodině bylo všechno tak, jak má být. A kde v tomhle chaosu a zemětřesení jsem já sama? Jsem tam ještě vůbec někde? A byla jsem tam vůbec? Možná ano, a nebo také vůbec ne! Je to vlastně to, co nevím a to, nač neumím odpovědět. Vím, že jsem se vždy hodně rozdávala, ale v poslední době je to až příliš... Už mi nezbývá čas ani na sebe samotnou. Vlastně se mi nechce asi ani se sebou samotnou být a to už je co říct! Je to jako když víte, že musíte, ale extrémně nechcete. Jak z toho všeho ven? Vyskočit, nabít si nos, rozbít koleno? Nebo se nechat rozdrtit tempem? Nevím, jen vím, že takhle to dál už prostě nejde...
Dál chci jít, zas chci volně žít!
Žádné komentáře:
Okomentovat