Mimo svět si připadám, když chci pro své nejbližší, aby byli v pořádku a spokojení. Přání neskromné a přesto pro mě tak důležité. Abych si jen tak obyčejně nepřála, snažím se do něj vkládat i velký kus sebe sama, vlastní snahy, která má spokojenost a celkový klid mých milovaných naplňovat. Někdy je to docela normální a běžná činnost, která moc práce nestojí. Jindy jsou to úkony, které zaberou a vytíží mou kapacitu na celkem dlouhý čas. Nejsem pak schopna vlastně normálně přemýšlet a fungovat v jiných ohledech, i když se docela snažím. V takových chvílích se pak dostávám do stresu a mnohdy jsem pod takovým tlakem, že vlastně nevím kudy kam... A jak to vypadá v realitě, to snad ani nechcete vidět! To si pak i já sama říkám, že by snad bylo lepší zalézt si, schovat se a počkat, až to všechno přejde! A až to přejde, tak zase bude fajn...
Je to fajn a koupíme si kombajn!
Žádné komentáře:
Okomentovat