Poletovat z místa na místo, běhat od jednoho k druhému a vlastně nic moc nestihnout. Míjet myšlenky a dobré nápady, střídat se s těmi, které bychom rádi potkali na delší čas. Takhle rychle nám pod rukama běží dny a my ani kolikrát nevíme, jak se z pondělka dostáváme do soboty. A přitom i maličký kolibřík ví, že ve své rychlosti křídel je potřeba zastavit se ve vzduchu, nehybně se vznášet a přitom sát nektar z květiny nebo krmítka. Je to zázrak nehybnosti a klidu, který si jeho majitel dopřává, aby zastavil své myšlenky. I my bychom se tento div měli naučit, plně se soustředit jen na sebe, vystřelit do vzduchu světlo, osvobodit se od všeho shonu a jen být. Soustavně, každý den, pár minut pobýt, uvolnit své tělo i mysl a nyplnit srdce úžasem nad tím, že jsem. Já jsem! A v tu chvíli zjistím, že mnohé přestane být tolik namáhavé, náročné a svazující, neboť záhlédnu i odpovědi na své otázky...
Vznášet se a létat, s přírodou jen vzkvétat!
Žádné komentáře:
Okomentovat