Nechce se to věřit, ale uběhly tři roky, co jsme se neviděli. Klikani měli napilno, quoky se musely usmívat a koaly baštit eukalyptus. Takže nebylo dostatek času na cestování, ani na žádné jiné přesuny přes půlku planety, abychom se mohli vidět a setkat se. Ač se to zdá zvláštní, tak se toky překulily a konečně jsme se zase setkali. Vombati přistáli, ježury došly a ptakopyskové doťapkali až k nám do jesenických luhů a hájů. A že to bylo přivítání ve velkém stylu, to se dalo čekat! Upečený chléb, nachystané pohoštění, prohnutné stoly pod tíhou jídla, fešné místní krojě, dechovka i disco. Usměvavé hostesky, šampaňské a skřípnutá záda to nakonec také jistila... Inu, co se dá čekt od stárnoucích pařmenů ve středním věku, kteří se setkají po tak dlouhé pauze? A ještě bez přípravy a náležitého tréninku? Snad jen bolesti hlavy a nejasný příslib volaní australské divaočiny. Anebo to bylo vypité pivo?! No, ať je to jak chce, vítej doma klokane a ať to tak na chvíli zůstane...
Klokani a vombati, pro nás jsou vždy vysmátí!
Žádné komentáře:
Okomentovat