Pomalu, ale jistě se to přibližuje. Určité náznaky nám dává sama příroda i naše okolí. Ptáčci se začínají houfovat, listí žloutnout, příroda vydává poklady úrody a všechno se zase blíží ke svému podzimnímu uložení. Sice jsou ještě velmi teplé, nekdy až příliš horké dny, za které by se léto nemuselo stydět, ale my už tušíme, že podzim je neodvratně tady. Jaký bude a jaká bude zima? A jaké vlastně bylo léto? Nějak rychle uteklo, že jsme se ani nestačili otočit, rozkoukat a už je tady podzim. Jelo jako na běžícím pásu a my jsme běželi v rychlosti s ním. Ostatně, co může člověk dělat jiného. než se nechat nést proudet času, který jak se zdá nemá nikde svého stání. I když bychom někdy možná chtěli zastavit, spočinout a dívat se kolem. Hltat krásy všeho kolem, prožívat v plnosti každý kouzelný moment, který se objeví, jen čas je proti nám. To my se musíme zastavit, udělat si čas a najít si ten čas, kdy nebudeme o čase přemýšlet a ztratíme se v něm!
Je na čase ztrácet se ve svém čase...
Žádné komentáře:
Okomentovat