Plni očekávání se vrháme do nového dne. Nevíme, co nás čeká a vstupujeme do situací, které jsme možná nezažili. V tomto svižném tempu nám utíkají dny jeden za druhým a my se ani nestačíme divit, jak rychle jsme zestárli. Možná by si někdo přál být dlouholetým či nesmrtelným, ale já bych si spíše přála trošičku zpomalit. Umět si vychutnat jednotlivé minuty a vteřiny, které mám. Chtěla bych se těšit a ono těšení přenášet do dnů, které prožívám. Ne jen rychle, kvapně a hekticky polykat dny. Nevědět, kdy je ráno a co bylo včera. Neumět si vzpomenout, co bylo minulý týden a bylo to jen před týdnem? Rychlost je dobrým sluhou, ale špatným pánem. V rychlosti totiž můžeme nadělat tolik nepříjemností a neplechy. Možná proto toužím po zpomalení a umění vychutnat si přítomný okamžik. To, že jsem, že jsem tady a že jsem teď. Uložit si v klidu vzpomínky a polaskat duši klidem, bezpečím a radostí z prožitého okamžiku. To bych si přála a to bych opravdu chtěla. Zřejmě budu muset zpomalit ve svém nitru a přenést tento stav na své tělo!
Zpomalení, všechno změní...
Žádné komentáře:
Okomentovat