Hraju si a přemítám,
koho ještě uvítám.
V hlavě mnohé nápady,
nepotřebuji rady.
Kořeny a pevná křídla,
nohy opřít o chodidla.
Šťasné, milé, veselé,
uvnitř trpké, kyselé.
Někdy zdá se celý svět,
že by mohl vyprávět.
Jindy mlčí, tiše duje,
na vlnu si naskakuje.
V klidu duše pohladí,
nemá žádné pořadí.
Je tu stále,
je tu pořád,
ať je stálost,
nebo ne řád.
A tak pojďme
přátelé,
klidně, tiše,
bude krásně
vesele...
Už jsme v půli, žádné můry!
Žádné komentáře:
Okomentovat