Tma za okny a ticho. Smutek a neobvyklá fantazie si pohrává s našim vědomím. Už už by člověk chtěl, aby pohlédl do tváře prvním ranním paprskům. Ty jsou ještě neodvratně daleko a tak nezbývá, než v tichosti čekat, zda se zrodí nový den. Minuty se vlečou a to, co během dne uteče jako voda, se teď líně přemílá z jedné strany na druhou. Čekáme, jsme trpěliví, přesvědčujeme sami sebe i bubáky v okolí, že ještě není čas na to zoufat si. Naděje má hluboké dno a čeká na svůj okamžik. Možná chviličku zavřeme oči, možná se na chvíli ztratíme v polosnění a najednou se začně obloha projasňovat. Ano, věděli jsme, že nový den přijde a s ním i nová možnost prožít neskutečnou krásu toho, co je kolem. Važme si každého dne i noci, nikdy nevíme, kdy tohle znovu prožijeme...
Prožívej čas, který máš!
Žádné komentáře:
Okomentovat