Je čas. Všechno krásné jednou končí a realita se přihlásí ke svému slovu. Byť byl čas přidělený k lenošení dlouhý, byl krásný a nechce se jej ukončit. Myšlenky se pomalu vrací k běžnému rytmu života, který nás nástupem do školy opět čeká. Vstávání na budík, rychlé ranní pobíhání, dlouhé a nekonečné čekání na zvonění po poslední hodině, úkoly, přípravy na zkoušení, písemky. Prostě kolotoč všeho, co jen k životu studentů patří. Byť já sama jsem již vyrostla z gymnaziálních pantoflí, přesto všechno prožívám se svými ratolestmi. Přípravy, svačinky, zařizování, těšení se, strachy a obavy! A pak že život mámy dospěláka je jednoduchý... Možná se zdá být nedostižitelný, když je dítě batoletem, ale ve chvílích, kdy jste přesně uprostřed tohoto běžného víru, čekáte, kde se všechno tohle zastaví. A jestli se to vůbec zastaví? Ano, určitě, jen teď je potřeba sebrat všechnu odvahu a odhodlání ke zdolání dalšího krůčku k plné dospělosti!
Maturitě zdar, ostatnímu zmar...
Žádné komentáře:
Okomentovat