Nesamozřejmá zřejmost bytí a bytostné promítání nebytostných myšlenek. Pochmurné dopoledne se pojí s neobvyklými myšlenkami. Přemýšlím nad tím, zda jsme schopni ve svých životech dosáhnout stupně osvícení a určité moudrosti. V čem spočívá lidská moudrost a kdo určuje, že někdo moudrý je a někdo není? Jestliže budeme chápat moudrost jako rozumění světu i lidem v něm, jako něco shrnujícího a praktického, pak zřejmě budeme vidět onu svrchovanost pojmu v jeho skromnosti, která člověku dává jistotu rozhodovat a jednat tak, jak jeho moudrost praví. Moudrost je totiž rozvahou, zkušeností, odstupem od bezprostředního dění v okolí, ale zároveň jasné propojení s tímto děním. Jedno bez druhého by nebylo možné, ani myslitelné. Proto na ni mysleme, až budeme mít své slabší chvilky a vytrvejme. Jen tak postoupíme na naší cestě k modrosti a pochopení...
Žádné komentáře:
Okomentovat