Moderní společnost nevystavuje své obyvatele pohledu na umírající lidi každý den. Naše společnost smrt vytěsnila, jako by téměř popírala její existenci. Toto popírání má pak za následek, že umírající člověk a jeho rodina a přátele nejsou vůbec připravení na něco, čemu se rozhodně nedá vyhnout. Všichni zemřeme, ale místo abychom existenci smrti uznali, snažíme se ji skrýt. Jako bychom chtěli sebe sama přesvědčit, že přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“ opravdu funguje. Jenže ono nefunguje, protože se neustále pokoušíme prokázat svou vlastní hodnotu materiálními statky, a smrti se bojíme. Pokud se dokážeme poctivě a smířeně podívat na fakt, že nevyhnutelně zemřeme, pak rozhodně přeskupíme své priority dlouho předtím, než bude příliš pozdě. Dává nám to příležitost najít a zaměřit energii směrem, který má skutečnou hodnotu. Jakmile si totiž připustíme, že zbývající čas je omezen, i když nevíme, jestli jsou to roky, týdny, nebo hodiny, bude nás méně pohánět vlastní ego nebo názory jiných lidí. Když uznáme, že naše smrt je nevyhnutelná a blíží se, poskytne nám to příležitost prožít zbývající čas smysluplněji a s větším uspokojením!
Ztotožním, smrti se nebojím...
Žádné komentáře:
Okomentovat