Jistě to známe všichni, při hledání vlastní cesty se uchylujeme ke zkratkám a zlatým středním cestám. Při hlubším zamyšlení se však zjistíme, že žádná střední cesta v životě neexistuje. Štěstí je štěstím a není o nic menší či větší, nebo dokonce střední. Také utrpení a strázně jsou buď velké či malé, jsou zlem, které se snažíme v životě vykořenit, nebo se jimi posilnit. Nelze tedy hledat střední cestu tam, kde nikdy nebyla a nikdy nebude. Jen v plnosti a nasazení jdeme dál. Jen v celosti a celistvosti prožívaného štěstí jsme jím opravdu naplněni. Jestliže se rozhodneme pro přímou cestu, pak ji nezkrátíme nepřímými úseky cest, kterým musíme projít. Nelze se domnívat, že zušechtíme sebe a spasíme celý svět, pokud budeme hledat ulehčení a zkracovat si cesty poznání. Ono samo utrpení, láska, radost, smutek i bolest je posvátností našeho života a jen tím, že budeme onu sílu chápat, prožívat, můžeme ji také čerpat. Tím vším lze náš život zlepšit a poskytnout tak sobě i ostatním sílu na cestách necestách. Nebojme se nést všechny naše radosti i strasti, otevírejme se cestám, jen ne těm středím. Ty k ničemu nevedou a zastavují nás před cílem...
Přijímejme, berme, dávejme, nesme!
Žádné komentáře:
Okomentovat