Není na tom nic divného, když se člověk pozastavuje na konáním jiných. Pokud je ono konání proti pravidlům dobrých mravů, či dokonce proti právním předpisům, pak bychom se neměli divit. A přesto se najdou takoví, kteří nejen porušují pravidla, ale zároveň se diví, že se ostatní diví. To se pak nestačí divit účastník, jež pravidla dodržuje, ale i ten, co je porušuje. Každý se ovšem pozastavují nad něčím jiným. Ten, který pravidelně sleduje změny pravidel, s podivem pohlíží a děsí se toho, co všechno se mohlo stát, nebo se i stalo. Ten, který porušuje, nic nesleduje, nic nevnímá, prostě si jede svým vlastním životem jako závodník. A co na tom, že ubližuje ostatním. Vždyť to je jedno, mě se to přeci netýká. A nějaká pravidla, tak ta jsou mi vážně úplně ukradená. A tak tu proti sobě stojí dvě strany téže mince. Dospělí, rodiče, zaměstnanci či zaměstnavatelé, lidé, kteří mají stejná práva, ale nestejné povinnosti. Jedni se striktně drží psaných i nepsaných pravidel a všemi možnými prostředky je dodržují. Učí tomu i své ratolesti, které se stávají stejně povidnými tvory, jako jsou oni sami. Druzí pak nedodržují nic, snad ani svá vlastní pravidla, pokud nějaká mají. A také oni tomu všemu učí své děti. Koloběh neskutečných událostí a podivených obočí tak pokračuje, přeskakuje věky i hluboké řeky. Zda to někdy skončí, to nikdo netuší. Co je však pravdou, oba tábory byly, jsou i budou...
S pravidly vpřed půjde vždy svět!
Žádné komentáře:
Okomentovat