Oči běží po řádcích, slova naskakují a mozek už je unaven. Slova, věty, formulace a každý chce slyšet můj ortel. Poslední dny a hodiny před odevdzáním jsou náročnější než obvykle. Tělo musí pracovat efektivněji a hlava vydávat podněty tak, aby podnítily ostatní k práci. Opravy, dokončovací práce a závěrečná rovinka se blíží a s ní narůstá stres i objem mé schránky. Texty se předhánějí, který bude dříve na řadě a jména se jen hemží. Za každým je schován malý příběh velkého tažení a na mě je rozhodnout, opravit, doladit a usměrnit myšlenky, kde už síly nestačí. Proto nelením, vstávám, cvičím, sedím a koriguji, s vědomím blízkého konce ve vzdálených končinách. Konec je jako labutí píseň, krásně zní v uších a přesto nevydá ani hlásku. Vím, že i tyto dny pominou a srdce bude bít svým obvyklým tempem. Jen teď ještě chvíli vydržet, nenechat se udolat a opravit. Vždyť už zbývá jen kousíček cesty, který musíme urazit!
Život s omyly je cestou poznání...
Žádné komentáře:
Okomentovat