Umět se podívat kriticky na život, lidi kolem sebe, skutečnosti i starosti, to umí každý. V naší společnosti je kritika spojená s vyjádřením nespokojenosti, mnohdy až subjektivním prosazováním vlastních zájmu. Umíme se ale podívat s relfexí na svůj vlastní život? Dokážeme se pochválit, umíme vystihnout to co nám nejde? A jsme schopni reflektovat případné změny, které by vedly k lepšímu? Není to vůbec jednoduchá věc, podívat se na svůj pracovní či osobní život s jistou dávkou nahledu a reflexe! Většina lidí má totiž sklony k tomu nevidět vlastní chyby, případně je spojovat s jinou osobou. Málokdo umí říct, ne to se mi opravdu nepovedlo, to jsem zkazil, ale bez toho, aniž by sám sebe začal obviňovat a podceňovat. Reflexe není o kritice, pro ni samou, ale je to kritický pohled na věci i děje, spojený porozuměním a snahou zlepšovat sebe i činnosti. Je momentem zastavení, zamyšlení, návratu a systematického rozboru, který má odhalit skryté nové možnosti, schopnosti, které zůstávají neobjeveny, uzavřeny. Proto začínejme reflexi vždy od sebe, přenášejme ji mimo sebe do okolního světa s nadějí, že se nám podaří nalézt skryté dovednosti, odkrýt tajná místa a zákoutí spletitosti a rozmanitosti naší lidské osobnosti! Vždyť úspěch pro úspěch je špatnou cestou. Jen omyly a pády vedou k výšinám. Bez proher, pádů, zakopnutí nejsou úspěchy, vzestupy a chvála. Prohrát v životě musíme, uspěch můžeme a jen na nás je, kterou cestou se dáme...
Reflektivní pohledy do blízka i dáli po celý den!
Žádné komentáře:
Okomentovat