Je zajímavé, jak často a rádi se vědomě dopouštíme chyb v jazyce, abychom dali průchod radosti, obveselení diváků a pobavení přítomných. To co je dětem odpouštěno ve smyslu ono se to učí, ještě nezná všechny správné výrazy, neumí je skloňovat, ani časovat, tak to mnohdy působí velmi směšně, či zvláštně, pokud stejné použije dospělý. Ano známe všichni drobná přeřeknutí a zakopnutí si o jazyk. Někdy humorná a vzpomíná se na ně, jindy trapná a nepěkná, na něž člověk raději velmi rychle zapomene. Nejraději vzpomínám na ta přeřeknutí, která jsou spojena s dospíváním naší ratolesti, kdy v dobrém označil to či ono a úsměv byl tu. Děda je kaňour, musíme spálit červooče, polazizi, ďamďam, krucani a jiné! Ano vždycky si v sobě ponesu prchavost okamžiku i úsměv, když si na ona krásná dětská slovní spojení vzpomenu. Nikdy nezapomenu na ty šťastné chvilky a už teď se těším, co vše nás ještě čeká. Ano pořád se učíme a nikdy nevíme, kdy při vstupu do společnosti budeme "explodovat" a kdy se projedeme novou dědovou "meluzínou". Tak vzhůru za krásami jazyka a ať se vše podaří. On i děd Vševěd nebyl vševědoucí a jistě dělal chyby, natož pak my, smrtelníci!
Krásný "jazykotvorný" den!
Žádné komentáře:
Okomentovat