Běh věcí je nezatsavitelný, je to jeden velký kolotoč, na kterém se všichni vezeme. Někteří mají zamotanou hlavu, jen co nasednou, jiným trvá nějaký čas, než podlehnou řítícímu se koloběhu. A existují lidé, kterým koloběh života zůstává skryt. Co je lepší, vědět, že dnes jsem tady a zítra už nemusím, nebo to je krásné a i zítra bude! Pokud bych si mohla vybrat, asi by volila pozvolný postup životem, s dostatečným časem na vše dobré i zlé. Při dobrém, abych si mohla užít každičký detail radosti a dobroty a u zlého, abych měla dostatek času vyrovnat se se zlým, utvořit si obranný mechanismus a čas na uvědomění si všech důsledků. Ano, to je má představa, ale ta se bohužel liší od běžného koloběhu. Nikdo se neptá, zda chci ještě zimu a už je jaro, nikdo se neptá, zda už mám chuť na procházku a už se procházím, nikdo se neptá, zda bych raději neležela u mořa a už jsem na horách! Ano koloběh věcí jde, my se ho svými životy snažíme zachytit, zpomalit, vychutnat, procítit, ALE nezastavíme jej. Proto asi platí, užívejme si každičkou vteřinu, každičký detail a radujme se z drobností, které ve své paletě vytvoří plnost a radostnost našeho života!
Střípek ke střípku, drobnost k drobnosti, život k životu....
Žádné komentáře:
Okomentovat