Tak a je to opět tady! Usměvané tváře malých školáčků, čekající své pololetní vysvědčení, někteří s radostným očekáváním, jiní s bázlivým pocitem, jestli to vyjde. Každopádně, je to den, kdy bychom si měli, hlavně my rodiče, uvědomit, že ono vysvědčení není jen obrazem snahy a píle našich dětí, ale je to také každodenní práce učitelů či učitelek, které naše děti vedou dál v krajině poznání. Samozřejmě, je to také den, kdy účtujeme i sami se sebou, protože právě dané vysvědčení by mělo být také kusem naší denodenní práce. Když usedáme s dětmi nad úkoly, když čteme stejné řádky z čítanky, píšeme pravopisná cvičení a hledáme odpovědi na záludné otázky paní učitelky.
Myslím, že toto zná jistě každý rodič, který se zajímá o své dítě, snaží se mu otevírat prostory jeho vlastního vědění a poznávání světa, přírody, lidí i duchovních otázek. Proto by právě dnes mělo přijít uklidnění a pozastavení se, velký úsměv, krásné pohlazení a podpora tam, kde je potřeba dodat odvahy k lepšímu výkonu. Zkusme se tedy všichni povznést nad tím, že některé známky nejsou úplně nejlepší a přiznejme si, že i my jsme někdy byli dětmi a ne vše nám šlo dokonale.
Já se na domácí vysvědčení těším a věřím, že naše společná práce bude dostatečně oceněna a bude nás motivovat k dalšímu poznání. Přeji všem dětem chápající obětí a pevnou vůli ke zlepšování a napravování případných chyb. Vždyť nikdo nejsme bez chyby!
Žádné komentáře:
Okomentovat