Všichni jsme stejní a přesto jiní. Co nás činí odlišné od všech ostatních? Jsou to jen naše těla, názory, myšlenky, pracovní nasazení, životní ideály a sny? Nebo lze najít ještě další jinakosti mezi mnou a druhou, či jinou osobou. Kdo je vlastně druhý a kdo jiný?
Někdy jsem přesvědčena, že příliš přemýšlím nad věcmi, které jsou zřejmé. Mě ovšem zřejmé nepřipadají a proto se stále divím, žasnu a přemýšlím... A to i ve chvílích, kdy zjišťuji, že se mi druhá osoba podobá, myslí stejně a už samotným pohledem se spojí naše duše. Už se Vám to také někdy stalo? Mě ano, mám dvě milované osoby, u kterých stačil jediný pohled a věděla jsem, to je ON, s ním chci být, mít děti, zestárnout a držet se přitom za ruce. A podruhé to byl pohled nádherných, hlubokých očí, které mě pustily do hlubiny svého nitra a říkaly přitom, jsem tady maminko, jsem to já, Tvoje matana!
Jinakost je, je mezi námi a je to obrovský dar, který každému z nás dává možnost projevit se ve své vlastní podstatě. Dává prostor pro naši kreativitu, radost, prožívání štěstí i lásky. Proto nebojme se být jinakými, třeba i bílými tygry, či modrými gorilami. V tom je právě krása a pestrost života, kterou bychom si měli umět uvědomit a za kterou je nutné si stát!
Nechť je mezi námi stále mnoho chundelatochlupých chocholoušů, fufíků rujíků a bílých snížků kožíšků...
Žádné komentáře:
Okomentovat