Lyžařská

Slunce svítí, sníh se třpytí,
kluci už se svahem řítí,
a co já mám dělat teď?
Doženu je právě, vpřed...

Srdce buší jako zvon,
italský svah má obrovský sklon,
ale já to přeci nevzdám,
dojedu až ke svým hvězdám,
dorazím až na konec
a hurá znovu na kopec!

Je to jízda, to to pádí,
nikde žádné harampádí,
všude krása, slunce, jas,
a u "šmejda" už jsme zas.

Dvojákem pak k Muffovi,
ať se ani Secondino nezlobí,
že mu dáme malé vale,
jezdíme tu neustále.

Týden běží, čas se krátí,
ale dvoutisícovka nás neuchvátí,
jedeme zpět na Muffa,
kde nás kozi přivítá,
pak míříme ke Splaze
a na duši je nám blaze.

Závěrečné il kretíno,
dovrší i bombardíno,
byl to týden, jak má být,
v očích zachytil se příjemný klid.

Děkuji a věřím v duši,
že italské svahy nám sluší,
proto přeji sobě, nám,
ať do Montecampione se zas někdy, brzy podívám!