A máme další nový den, velmi mrazivý, sněhový... V mém srdci se usadily pochyby, které nedokáži vysvětlit a rozluštit. Je to možná spojeno s pocity strachu o své blízké i vzdálené, o všechny lidské bytosti, které teď v těchto mrazivých a krutých dnech nemají kam hlavu složit a hlavně jsou sami? Nebo je to pocit prázdnoty a časové tísně, který na mne padá ze všech stran? Všichni kolem mne někam spěchají, mnohdy ani sami neví kam, a já sama mám pak pocit, zda vůbec někam kráčím?? A pak samozřejmě pochybuji.
Ať tak či onak, jsem zde, jsem to já, mám kolem sebe plno nádherných lidiček a už jen pro ně stojí za to nepochybovat o sobě. Alespoň v jejich očích jsem to já, plná energie, radosti, štěstí a vyrovnanosti. Tak nač ty pochyby! Vždyť už sám Blaise Pascal prohlásil, že: "Popírat, věřit a pochybovat, znamená pro člověka to, co pro koně běh."
Jdu tedy vyrazit na svou trať a věřím, že se neztratím!
Žádné komentáře:
Okomentovat