Slova se hrnou,
věty se šinou,
já si však myslím,
že mě neminou.
Jdu si za svým,
jdu si zas dál,
protože vím,
že plný je sál.
Všechno se jeví,
jak se zdá,
všechno je přeci,
tak jak má...
Sluníčko už si
nachází cestu,
já si dnes obléknu
na sebe vestu.
Začnu si pomalu,
zvykat na věci,
které už nemohu
ovlivnit přeci.
Jdou si svou cestičkou,
pádí si dál,
i když by člověk
cokoliv jiného si přál...
Vím, že všechno se vyvíjí,
právě proto nás, naše
myšlenky přežijí!
Děkuji za krásy,
které mi dáváte,
i když bych chtěla
mít všecičko zaváté.
I když bych chtěla
být stále jen v kokonu,
vím, že občas musím být
ve stresu, ve shonu.
Proto si užívám,
že s Vámi prožívám,
tyto dny klidové,
moji milí pánové!
S vděčností a radostí, jsem ráda ve Vaší společnosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat