Jedno bez druhého nedává smysl. Pravá bez levé nejsou schopny fungovat. Sudá bez liché by nebyly schopny se dopočítat správného počtu a správné bez nesprávného by nám nedávalo tu dostatečnou lekci, kterou v životě potřebujeme. Nejak tak jsme si zvykli, že to v životě chodí a už se ani nezamýšlíme nad tím, že jsou věci, které k sobě neodmyslitelě patří. Asi tak jako k sobě patří někteří lidé, které máme ve svém okolí. Nedovedeme si představit, že by měli být nahrazeni někým jiným, nebo dokonce, že by třeba neměli být vůbec. A přitom je to přirozený proces, přes který je potřeba se přenést. Je to běžná součást života, že jednou je to tak a zítra je to jinak. Stejně tak, jako jedno s druhým tvořící jeden celek. Jen my jsme se naučili svůj svět brát přesně takový jaký je, nebo takový jaký jen chceme mít. Spadli jsme do rutiny, bežnosti, konvenčnosti a všechno co se vymyká normálnu nám příjde nepřípustné! A přitom i tohle je naprosto normální, jen my si na to ve své běžnosti musíme umět zvyknout. Ale zvykneme si?
Rutina sem, já jdu ven...
Žádné komentáře:
Okomentovat