Příliš mnoho energie a příliš daleká cesta. Ještě jsme se ani neprobrali a už míříme zase dál. Od rána do večera tlačíme svou káru směrem k dalším výsledkům. Jednou je to nahoru, podruhé zase dolů. Jdeme, mlčíme, trpíme, smějeme se, radujeme, hledáme a pátráme. Hlavně jsme stále v pohybu, abychom neměli pocit žádnosti či ničeho. Pohyb je předpokladem posunu směrem tam, či sem. Je to síla, která nás nutí přemýšlet a vážit kroky, které nám ještě zbývají. Mnohdy nevíme, kolik jich ještě budeme muset udělat, ale tušíme, že tyto nebudou poslední. A tak jdeme a jdeme a jdeme...
Vstříc nových zítřkům!
Žádné komentáře:
Okomentovat