Hezký pocit nemuset se hned po probuzení hnát do práce. V klidu se nasnídat, poupravit věci v domácnosti, zajít nakoupit a pak se přesunout do práce. Krásné pondělní ráno, které tady už dlouho nebylo. Člověk si říká, jaké by to bylo, kdyby takovéto ráno mohlo být každé. Dokázali bychom si to tak užít? Byli bychom za to vdečni? Nevím, ale tuším, že čeho je moc, toho bývá příliš. A tak to platí pro věci dobré i špatné. Když se cítíme v jednom kole, pak vytržení z běžné reality je jako záblesk ranního slunce. Prozáří každičký detail našeho dne a poukáže na krásy, které v naší rychlosti nevidíme a nevnímáme. Proto je fajn, že se občas podaří být jen tak chvíli v naprosté pohodě, nespěchat, nehnat se a užívat si krásy dne. To si pak tělo odpočine a duše nabaží vším, co potřebuje!
Pohoda, není náhoda...
Žádné komentáře:
Okomentovat