Jak rádi bychom se vrátili do dětství. Teď, kdy jsme v rozmachu naší dospělosti toužíme po klidu, jednoduchosti, jednoznačnosti a samozřejmosti toho, co bylo součástí našeho dětství. Kdy květiny voněly, háje se zelenaly, psi štěkali na každém rohu a lidé se poctivě zdravili. Kdy jsme většinou měli méně hmotného, o to víc láskyplného. Kdy máma s tátou dokázali odpovědět na každou otázku a svět měl svůj pevný řád. Kdy spontánnost byla milým doplňkem našeho života a povinnosti se plnily tak, jak postupně přicházely. Kdy se pevně oddělovalo to, co je doma a co v práci. Kdy stačilo láskyplné obětí milovaného dospěláka a všechny starosti se rozplynuly. To byl svět ještě v pořádku a točil se kolem nás. Dneska se točíme tak, jak se píská, honíme každou minutu a stíháme nedostižitelné. Vzpomínky na kouzlo dětství nás neopouští a hřejí u srdce. Ono vnitřní dítě je stále v nás, jen jej občas musíme probudit...
Ó dětství v nás, občas nás spas!
Žádné komentáře:
Okomentovat