Sluníčko se pomalu probouzí a na obloze se střídá s měsícem. Ráno je ještě chladné, ale dává tušit, že den bude zase horký. Pomalý větřík se lině prohání mezi větvemi a příroda se jen zelená. Člověk je jen malinkou součástkou v kolosu života. Někda začíná a jinde končí. Prochází kolem a zanechává stopu, která může být tím posledním, co po něm zůstane. Možná budou zachována slova, možná myšlenky, všechno nasvědčuje tomu, že příroda ovšem bude silnější. Po léta a celá staletí nás doprovází, aby zakryla naše dny a zachovala jistou rovnováhu dění. Jediné, co je jisté, jsou stopy lásky, které po nás zůstanou, neboť v nich je ukryta ona přízračná síla všeho i ničeho...
Děkuji za mám, ráda to dám!
Žádné komentáře:
Okomentovat