Statečně bojuji a držím hlavu nad vodou. Ještě není čas vzdávat se, protože jsem stále daleko od svého cíle. Čím je mi blíž, tím se zdá být daleko a člověk si říká, proč některé věci vlastně dělá a řeší, když to nemá za potřebí. Je to jako být v jednom kole, které se točí, my někam do rozjetého soukolí naskočíme a pak už jen nestačíme sledovat, jak se věcí kolem míhají. Ještě před chvikou tu byly jednotlivosti a teď už se slévají do jedné neskutečné šmouhy života. A tam někde v tom soukolí stojíme, díváme se, bojujeme, zvedáme hlavu a padáme únavou, abychom se posunuli zase o kousek blíž svému cíli. Ušpinění, unavení, zmoženi životem pak vklouzneme tam, kam chceme a kde je nám fajn...
Šmouhy nech, užij si mech!
Žádné komentáře:
Okomentovat