Stojím na palubě rozjeté lodi, dívám se na ubývající mořské vlny a pomalu se ztrácející domy na obzoru. Stojím, dívám se a moje tělo se naklání z jedné strany na druhou. Loučím se s tím, co bylo a připravuji se na to, co bude. Ještě chvíli si snažím zachovat poznání sebe sama, abych se mohla dostat tam, kde sama sebe neznám a nepoznávám. Je to neskutečný pocit, vzdalovat se od míst, která tolik znamenají a přitom toužit po všem, co se mi otevírá. Být rozpolcena mezi dva světy, kde všechno znamená nic a nic může být vším. Uvědomovat si, že někde tam daleko jsou lidé, kteří nevědí o mé existenci a přesto ví, že mohu změnit jejich svět. Přemýšlení ve vzdouvajícím se moři vln je stoupáním do výšek a padáním do hlubin. Někde tam jsi, jsi ty sama, musíš se najít a věřit, že to nejlepší ze sebe jsi dala a svět Ti teď odpoví. Jen vyčkej, poslouchej, kolébej se a zůstaň pevně stát, ať se děje cokoliv...
Doufám a věřím, v žirafu s peřím!
Žádné komentáře:
Okomentovat