Je tu další den. Čtvrtek jako vyšitý a já přesně vím, co mě čeká. Jen co opustím domov a zamířím do práce, všechno je jinak. Naplánované kroky jdou jinam a aktivity se mění v hromadu nepředpokládaného všeho. Takže je potřeba se nadechnout, vydechnout a pokusit se neztratit nervy, které jsou již trošičku na pochodu. Kam se vydaly, to uvidíme a určitě také ucítíme. Nebude to dlouho trvat a moje nervy mi jasně dají najevo, co si myslí o neplánovaných výbuších v životě. Určitě hned zítra bude i jinde vybuchovat bolest, kterou zřejmě budu léčit. Možná se mýlím, ale většinou je to přesně tak, jak je tomu dnes. Plány se zhroutí, svět jde dál a další den je plný bolení a lízání ran. Snad budou ty rány drobné a šrámy nevelké, aby bolesti nebylo příliš a šrámů jen tolik, co by se za nehet vlezlo!
Být připraven, mít odvahu - pustit to za hlavu...
Žádné komentáře:
Okomentovat