Když ochabuje tělo, duše stále zůstává. Člověk tělesně nemohoucí pociťuje stálou potřebu duchovních aktivit. Ty jsou zdrojem jeho osobního náboženství, zdrojem vnitřní síly na boje, které potřebuje bojovat. Snad proto stále častěji vnímáme spiritualitu jako důležitou součást našich životů. A to ať jsme mladí, starší, nebo senioři. Je to něco, co nám dává vyjádřit a formulovat své myšlenky, ptát se po podstatě sebe sama, kdo jsem, kam mířím, co bude po smrti, jaký je náš cíl. Je to něco, co nás nutí přemýšlet nad pomíjivostí vlastního bytí a také důležitostí pilířů, které si v průběhu života stavíme. Ty nám pak dávají sílu ducha i harmonii v hloubce, kráse a pozitivní energii, která je tolik potřeba v každé části našeho bytí. S přibývajícím věkem pak hledáme ještě otevřenost, důležitost naší součásti v běžném bytí a věčnosti. Mějme proto stále v duši i hlavě ty správné otázky. Hledejme odpovědi a miřme k pilířům, o které se budeme moci vždycky opírat!
Bez stresu k dobrému moresu...
Žádné komentáře:
Okomentovat