Srdce mám až v krku a noha se nervózně kmitá nahoru a dolů. Při sobotě nezvyklá činnost, přesto dnes musí být. Mám plán, který doufám vyjde a bude naplněn v pozitivním slova smyslu. Byť už jsem se po několika pokusech vzdala naděje, že proces půjde bez problémů, dneska tomu věřím. Dneska by to šlo, cítím to v kostech a možná proto mám onu pomyslnou nervozitu v těle. Snažím se být v klidu, nepředjímám a zbytečně nemaluji čerta na zeď. V klidné a rozumné logice se mi snad dneska podaří brzy zvládnout zadané povinnosti a pak už nastane víkend. I když červík pochybností hlodá, říkám si, že přeci nejsem už úplný elév, a tak by to mohlo dopadnout. Snad přesně tam, kam chci a v takovém rozsahu, jak potřebuji. Po ničem jiném netoužím, jen po jasně vytýčené cestě k vytouženému cíli...
S cílem na dohled, to je mi panečku pohled!
Žádné komentáře:
Okomentovat