Znáte to jistě taky, myslíte na něco a v tu ránu si říkáte. Co to ta moje pusa vlastně povídá! Vždyť to jsem vůbec nechtěl říct! Já se omlouvám, ale já nechtěl být sprostý, či nezdvořilý, či nepříjemný. PRostě z nás vyjedou ty nejrkásnější perly. Někdy úsměvné, jindy pravdivé a vždycky na ně vzpomínáme. Jak jsme místo pizzy chtěli pi--u, nebo když jsme místo bobíky, měli bobíká či ďamďama. No je to paráda a chce to dost odvahy i sebezapření všechno uvést na pravou míru. No uznejte, dá se tomu zabránit? Myslím, že ne. Tak si užijte svůj den plný přežbleptů a překlepů, ovšem na těch správných místech!
Žbleptík sem a žleptík tam, blbost kam se podívám....
Žádné komentáře:
Okomentovat