Směs se pomaličku protahuje mezi prsty. Drobné kousíky se sypou jako písek na poušti. Já si ž´říkám, být tak malým kousíčkem rozmělněným v davu. Je jedno, jestli tenkým, nebo tlustým, ale důležitým. Bez toh, abych tam byl, by směs nebyla úplná... Vím, že takto to v životě nechodí, že se očekává jedinečnost, nezaměnitelnost, výjimečnost! Netoužíte někdy být jen někým v davu? Někým, koho neznají, nesoudí a jen je! Já ano, jenže pak přijde realita všedniho dne a já pochopím, že moje karbenátková směs je pryč a já musím jít. Sama za sebe, pouze se svou kůží, na lidský trh, zvaný život!
Život bez směsi, s řadou příměsí, všem ....
Žádné komentáře:
Okomentovat