Řešíte také někdy fakt, že je Vám podsouváno něco, co přesně neodpovídá představě, kterou máte? Někdo, či něco je vnucováno do Vaší pozornosti a Vy sami pak přemýšlíte, proč se tak děje? Má to nějaký smysl, účel? Ano, dnes se stalo hned několikrát, že někdo myslel za mě, byl chytřejší a rychlejší ve svém úsudku, který mi pak přisuzoval. Ale já jsem přece tady, umím se rozhodnout a vím, co je pro mě správné. A pokud mé rozhodnutí nepovede ke kladným výsledkům, ponesu si za ně zodpovědnost já sama. Snad asi proto mám svobodnou vůli, mohu se rozhodovat, mohu sama dospívat a zjišťovat, co je správné a co ne. A tak by to asi mělo v životě být. Do určité chvíle být chráněn, pak postupně vypuštěn do světa a jít, rozhodovat se, chybovat, padat, zvedat se, učit se, pochybovat, ale NIKDY neopouštět sebe sama! Jít si vlastní cestou, šlapat hlubokým sněhem a zanechávat za sebou otisky nohou. Někdy mělkou, jindy brázdu, ale pořád být, snít a občas i mít! Proto nechoďte tam, kam vede cesta, místo toho se vydejte na místa, kde žádná pěšina není a zanechte po sobě stopu...
Úžasné stopování i objevování!
Žádné komentáře:
Okomentovat