Sedím stranou všeho dění a jen tak se dívám do okolí. Sedím, mlčím a v hlavě přemítám nad tím a oním. Ticho, neznatelné zvuky zvenčí a pozvolné ubíhání času, jsou jediným, co mě obklopuje. Těším se na drobnou chvilku rozjímání, bez zbytečných otázek a jen sama se sebou. Být chvíli jen v zajetí svého já, nemyslet na nic a na nikoho. Vnímat složitost vlastní podstaty a dýchat. Hluboký nádech, výdech, opuštění zbytečného balastu, přestanu myslet a podvolím se jen svému dechu. Jsem tady jen já, mé nitro, můj dech a v něm se rozpouštím, jako sněhová vločka na slunci. Jsem to jen já, bez zbytečných příkras, bez zbytečného osobního šarmu a všeho ostatního, co je se mnou vizuálně spojeno. Nechám si jen tak chvilku zdát svůj prostý sen, kde moje duše splyne s duší vesmíru. Budeme tu jen já a on!
Rozjímej, duši svou si hřej...
Žádné komentáře:
Okomentovat