Člověk někdy přesně ví, co je jeho vnitřní motivací. Jindy váhá, zda vůbec nějakou motivaci má. Někdy jsme plni radosti a očekávání, jindy cítíme prázdnotu a smutek. Čím to je způspbeno, o tom můžeme jen nahlas diskutovat, protože pravda bude jistě někde mezi tím. Jedno je ovšm jisté, pokud cítíme vnitřní napětí, projeví se vnější reakcí. Pokud cítíme odpor k vlastní osobě a jediné, co slyšíme je kritika, nemáme šanci vážit si sebe sama. Pokud se živíme pocitem viny, že jsme něco udělali jinak, než jsme měli, nebo se stalo něco jinak, než jsme si příli, pak nás zachvacuje strach a obviňování všech kolem sebe. Jedinou příčinou těchto stavů je fakt, že se bojíme převzít zodpovědnost za své vlastní já, vlastní zkušenosti a nehodláme jít vlastní cestou, která rozhodně není protkána růžovými květy. A přesto bychom se měli snažit o jediné... Být sami sebou, být si oporou, chápat své vnitřní pocity a umět s nimi nakládat tak, abychom je vždy používali tak, jak opravdu chceme a potřebujeme. Vždyť naše síla je právě v nás samých. Vložena do nejniternějších koutků našeho já a jen my sami k ní umíme najít cestu. Proto vyrazme, nebojme se jít a objevit to, co je uvnitř skryto!
Nebojím se nic, jsem stále víc a víc...
Žádné komentáře:
Okomentovat