Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak těžké to mají stěhovaví ptáci před zimou? Nejen, že musí uklidit svá hnízda a nachystat vše na dlouhý let, ale také musí skrýt vše, co budou potřebovat opět na jaře. Domnívám se, že tak nějak se cítí také člověk, který se rozhodl vylepšit své obydlí. Ovšem my lidé máme štěstí, že nemusíme letět dlouhé kilometry, jen přenášíme a stěhujeme své věci z místa na místo.
A to je podstata věci. Za léta se nashromáždí řada drobností, které Vás pojí s časy, situacemi, či konkrétními prožitky a je velmi složité rozhodnout, zda budou pokračovat do Vaší budoucnosti, nebo se stanou minulostí. Ano velké věci si člověk nese ve svém srdci, ale co ty drobnosti? Kamínek z thajské mořské zátoky, drobné jehličky korsických cedrů, či jen chorvatská levandule? Máme to srdce, odvahu či chuť tyto střípky radostí, léta a příjmených vzpomínek vyhodit? Raději se zbavme nepotřebných a udělejme prostor pro to nové, krásné, které jistě přijde.
Každá věc se dá nahradit, každý předmět opravit, jen vzpomínky jsou tím, co nám zůstává... Dávají nám naději do budoucnosti, že věci současné budou minulostí a zbydou z nich pro nás jen vzpomínky.
Ať jsou naše současné dny plné trpělivosti, porozumění a shovívavosti, naplněné nadějí, že náš život bude opět náš, ovšem lepší, kvalitnější a trvalejší!
Žádné komentáře:
Okomentovat