Postavit se a jít. Vydat se vstříc i přesto, že nás tíží nejistota z budoucnosti. Strach, obava a posvátná bázeň nás může jímat při pohledu na všechno to, co se děje kolem. A někam tam jdeme i my sami, nějak tam vypouštíme své pomalu dospělé děti. Dáváme jim dobré rady na cestu s vědomím, že by mohly zabloudit a případně si vzpomenout na něco z toho, co jsme společně probírali. I když víme, že nás nejistota neopustí, strach nás bude doprovázet na každém kroku, už jen vědomí toho, že se mu dokážeme postavit a chceme se o něco pokusit, od nás vyžaduje odvahu! Jdeme za svými cíli, ukrajujeme pomyslné dílky určené cesty a věříme, že se nám náš cíl podaří. Někdy to bude cesta na chviličku, jindy bude trvat roky. Ale to nás přeci neodradí, když víme, že když se to má podařit, tak se to vždycky podaří!
Budoucnost patří těm, kteří umí zabrat...
Žádné komentáře:
Okomentovat