Všimli jste si někdy, jak dalece jsme propojeni a svázáni s naším okolím? I když většinou tvrdíme, že naše okolí nás neovlivňuje, že je to jen okolí, které je prostorem k životu, tak tomu tak není. Je to prostor, který sdílíme se svými blízkými, s lidmi kolem nás a každý si jej přizpůsobujeme tak, aby se nám v něm dobře živlo. Někomu je krásně, když kolem sebe má uklizený, přesně setříděný prostor, někdo zase dává přednost chaosu a někdo nedokáže žít bez nepořádku... Každý z nás má rád ten svůj prostor, který si podvědomě chrání, pečuje o něj a stará se, aby byl dle jeho přání. Co ovšem nastane, když musíme sdílet svůj prostor s jiným člověkem? Jak reagujeme, co děláme, děláme vůbec něco? Ano, děláme, podvědomě soudíme a uvnitř sebe pronášíme slova na ochranu svého prostoru a posuzujeme prostor toho druhého. Jen tam, kde dojde ke shodě a dva lidé se shodnou ve svých prostorech, jen tam může nastat spolupráce, vzájemnost. Při respektování vlastního prostoru můžeme vymezit i kousek druhému, který se většinou rozšiřuje. Čím víc, dokážeme prolínat prostory, tím více propojujeme své životy. Nejde to, aniž bychom chtěli, aniž bychom to žádali a hlavně, aniž bychom to dovolili...
Prolnuté prostory a vzájemná sdílení po celý dnešní den!
Žádné komentáře:
Okomentovat