Trpělivá

Kdo čeká, ten bývá oceněn a získá víc. Vnitřní síla a jistota přítomného okamžiku dává jistotu, která vítězí nad nejistotami. Všechno ostatní jsou jen přeludy, které se otevírají, jako prázdný chřtán zuřivého draka. Volit ovšem musíme s rozvahou a trpělivostí, která nevolí to, co bylo, ale zohledňuje to, co je. Dát věcem čas, dovolit si luxus volného času s těmi, které máš rád, to do života vnáší jasnost a pochopení dalšícho směrů. Není nic horšího, než ukvapená rozhodnutí a nejistota pramenící z minulých křivd, které dnes nejsou ničím. Dnes je dnes a jsi někdo jiný, jsi někým jiným, někým, kdo se nebojí, ale očekává a také ještě čeká. Dovolí sobě i ostatním snít, aby mohli mít to, čím by chtěli sami být... A v trpělivém očekávání se snaží vidět své dál i výš!

 

Ať hodiny, či roky, čekám na další nové kroky... 

Zpět...

Některé návraty jsou těžké a jiné jsou ještě těžší. Netuším, ke kterému z návratů patří ten z naší letošní dovolené. Byla totiž tak intenzivní, naplněná vším, co dovolená má mít a zároveň také plná nových impulsů, které jsem zatím ještě na dovolené nezažila. Ač na známých místech, se stejnými lidmi, tak uvnitř se cítím jiná. Něco se změnilo a já vím, že už mě to bude stále nutit přemýšlet, přemítat a promýšlet kroky, které mě čekají. Nejraději bych stále byla v té dravé, mladistvé době, kdy nic nebylo problémem a všechno se otevíralo. Ale to už tolik neplatí, nebo alespoň pro mě né. Mám totiž pocit, že mi ujel vlak a já se dívám na jeho zadní světla... Někdy se mi ještě podaří na chviličku nastoupit, ale vždycky velmi rychle vypadnu z tempa a jsem vyhozena. A pak stojím, jako právě teď a koukám, nevěřícně hledím a říkám si, co bude a jak? Mám vlastně ještě šanci? A v čem je? No a tak stále dokolečka dokola...

Ať žijí návraty! 

Návratová

Zatáčky, stoupání,

mírné klesání.

 

Horko a sluníčko,

ráno, ráníčko.

 

Dám si kafíčko,

popojedu maličko.

 

Musíme popojet,

čeká nás už oběd.

 

Bergamo, Benátky,

do další křižovatky.

 

Villach a Wortersee,

mě je to už jasné.

 

Přes Vídeň, přes Brno,

u vody je plno...

 

V horku, parnu dorazíme,

všechno hezky vybalíme.

 

Zítra hurá do práce,

to bude zase legrace!

 

Díky za společnost pánové a už se těším na dobrodužství nové... 

Torrente Valle Meria

Horko jako v peci, ale nám už to tolik nevadí. Už si naše těla uvykla zdejšímu klimatu a tak se přes odpor vydáme do kopců. Dnes se naše trasy rozdělí, protože kluci si vyrazí výš a dál. Já jdu objevovat přírodní scenérie kolem potoka v údolí Valle Meria. A uvidím, co se z toho nakonec vyvine. V prvních chvílích jsem šťastná, že můžu stoupak v příkrovu stromů. Ty svým blahodárným stínem přispívají k radostnému stoupání a klesání na mé dnešní trase. Po nějakém čase opustím civilizaci a uslyšímzurčet vodu. Neklamné znamení, že se blížím do údolí, kam směřují mé dnešní kroky. Za pár dalších zákrut a stoupáčků se mi otevře neuvěřitelný kaňon horského potoka, který se valí dolů. Vzduch je najednou mnohem příjemnější a krajina kolem kouzelná. Sestoupím přímo k potoku a korytem stoupám výš. Vyzouvám si boty, užívám si chladivého proudu a čekám na kluky, až se budou tudy vracet zpět. Společně se pak vrátíme domů, abychom uzavřeli poslední pobytový dne zde u jezera Como. Kde bylo teplo, slunečno, báječno!

 

Děkujeme za krásné dny a věříme, že se sem znovu vrátíme... 

Milano

Kousek popojít a vidět místa, o kterých jsem zatím jenom četla. Dnes se naplňují určité sny a já konečně uvidím il Duomo. Protozhlédnu se s klukama zdejším centrem kultury, vzdělání, módy, luxusu a obchodu. Nejvíce nás nadchnou místa, která jsou skrytá turistům. Zapadlé uličky, maličká námšstí, úzká podloubí a tichá místa v parcích, kam chodí místní italské děti a dorost hrát fotbal a dospělí uzavírat obchody. Jasně, zajdeme se podívat také do nové, futuristicky vyhlížející čtvrti, kde si ty nejšpičkovější firmy podávají ruce. Nakonec po několika kilometrech dorazíme zpět k nádraží a vyrážíme k jezeru. Byl to krásný, ač horký den plný nových objevů a dobrodružství.

 

Pizza sem, pizza tam, jakou já si jen dneska dám? 

Bellagio

Za trochu chladu šel bych světa kraj. Za chvíli zimy dal bych cokoliv, co v obchodech se koupit dá. I když jsme čekali poměrně vysoké teploty, takové peklo jsme rozhodně nečekali. Nikde není úniku a kamkoli se člověk hne, všude jej doprovází horko, vedro, dusno, vysoká teplota, sluneční svit a pocit na padnutí. Jsme tady, nenecháme si vzít ani jednu minutu a tedy vyrážíme vláčkem, potom lodí po jezeře do městečka Bellagio, které je vyhlášeno svou starobylou katedrálou svatého Jakuba, šperkařským uměním a koženými výrobky. Samo městečko jč proslulé také svými historickými uličkami vinoucími se od pobřeží až k úpatí hor. V pomalém tempu a klidu si to tady vše prohlédneme, dáme si výbornou zmrzlinu, projdeme se okolo pobřží a zpět. Schováme se před sluncem a přečkáme další velmi horký den.

 

Nevzdáváme, bojueme, nové krásy objevujeme! 

Koupací

Slunce mě děsí. Se směsicí různorodých pocitů dnes vstávám a ač se těším na normální den, ten nějak nepřichází. Teplota si klidně stoupá výš a výš, aniž by brala ohledy na naše rozpálená těla. Nechceme promarnit ani chvíli zdejšího pobytu a tak navzdory slunci vyrážíme ven. U vody je krásně, výhledy a celkové rozpoložení super. Jen se potom vyškrábat zpět do apartmánu trvá nějak déle. Odpolední spánek je odměnou a bolení břicha přídavkem. Snad to bude jen rozmar z klimatizace a zítra už zase bude dobře...

 

Jdi do cíle, užívej si jednotlivé chvíle!